
Již delší dobu se mi zdá, že se začínám nebezpečně zakulacovat. Ze začátku jsem svoje problémy se stále vyššími a vyššími číslicemi na váze přičítala těhotenství, ale pak jsem si musela sama sobě přiznat, že to nebyl ten hlavní důvod. První problémy přišly s těhotenstvím, to je pravda, ale není to hlavní příčina.
Nejprve jsem měla velikou radost, když jsem byla téměř v osmém měsíci těhotenství a moje váha mi ukazovala o pouhých pět kilogramů navíc. Byla jsem nadšená z toho, jak mi moje kamarádka, která byla v jiném stavu o čtyři měsíce méně než-li já závidí, že na mě není skoro nic vidět. Moje radost však skončila v gynekologické ordinaci, kde mi pan doktor oznámil, že je moje miminko moc malé a pokud se mi do příští návštěvy nepodaří přibrat, tak že mě pošle do nemocnice na kapačky a zůstanu tam až do porodu. Doslova mi přikázal jíst všechno na co budu mít chuť, tak jsem ho tedy poslechla. Naneštěstí jsem zrovna měla největší chuť na všechno sladké a hlavně na slazené kondenzované mléko, toho jsem zbaštila opravdu hodně. Poté jsem nastoupila na mateřskou a zůstala jsem doma z práce. Mnoho sladkostí a o poznání méně pohybu zapříčinilo, že jsem během posledního měsíce dokázala nabrat dvanáct kilo, když se k tomu přičetlo těch původních pět, tak jsem byla na 17 kilogramech během devíti měsíců těhotenství. Po příchodu z porodnice mi zůstalo zhruba šest kilo, u kterých jsem se vůbec nebála, že bych se jich nezbavila. Všichni mi říkali ať se nebojím, že kolotoč kolem miminka, probdělé noci a vůbec celý ten blázinec, mi brzy pomůže zbavit se těch přebytečných a dokonce i těch nepřebytečných kilogramů.
Jak jsem se mýlila, moje maličká byla strašně hodné miminko, v noci krásně spinkala a přes den vůbec nezlobila, byla prostě „zlaté dítě“. Já jsem se nějakou dobu držela na té stejné váze jakou jsem měla po příchodu z porodnice, nebylo to sice nic moc, ale ani to nebylo tak strašné. Po šesti měsících, se ale mnohé změnilo, moje váha začala nebezpečně narůstat. Důvodů bylo několik, začala jsem po malé dojídat kašičky a přesnídávky a spoustu jiných dobrůtek, které se rovnaly ohromné kalorické bombě. Pohybu jsem oproti celodennímu lítání v práci taky tolik neměla. A další chyba byla ta, že jsem se za celý den nedokázala pořádně najíst, ale o to víc jsem se cpala večer, když jsem měla na jídlo konečně ten pravý klid a mohla jsem si jídlo pořádně vychutnat. Nikdy jsem nejedla zeleninu, největší potěšení mi přinášejí smažená vajíčka na slanině a tak bylo jasné, že dříve či později nastane problém. Mojí dceři jsou téměř dva roky a já jsem se dopracovala k váze, která není o moc menší než-li byla ta před porodem. Je to hrozné, ale je to tak.
Za ty téměř dva roky, jsem už vyzkoušela mnoho různých diet, mnohokrát jsem začala s cvičením, ale moje pokusy vždycky po pár dnech ztroskotaly. Pár dní jsem vydržela téměř nic nejíst a intenzivně cvičit, ale nikdy to nevydrželo déle než-li týden. Nakonec jsem se usnesla, že nemá cenu trápit svoje tělo nesmyslným cvičením, které stejně nepomáhá (jak by taky za týden mohlo), jediné co to má za účinek, je bolest všech svalů. A dílo zkázy jsem završila útokem na ledničku, ze které jsem vyplenila téměř vše co v ní bylo (a že toho nebylo málo). Těchto pokusů byla celá řada, ale všechny dopadly stejně, žádné hubnutí se nekonalo, ba naopak.
Zásadní rozhodnutí přišlo v době, kdy jsem si uvědomila, že se blíží léto a já nemám nic na sebe, i když mám skříň nacpanou téměř k prasknutí. K mému rozhodnutí také nepřímo přispěl můj manžel, který čas od času pronesl nějakou tu nelichotivou narážku ohledně mých zaoblených ženských proporcí a já jsem se prostě rozhodla, že tentokrát skutečně zhubnu.
Začala jsem tedy přemýšlet o tom jak to udělat. Nejprve jsem si upravila jídelníček. To nebylo tak jednoduché, protože já zrovna moc nekamarádím se zdravou stravou. Vyřešila jsem to jednoduše, do krámu začal chodit manžel, který vždy nakoupí jenom to co má napsané na lístku. Nepsala jsem mu tam ani slaninu ani jiné tučné uzeniny a podobné lahůdky ani žádné sladkosti, když to není doma tak si to prostě nemůžu dát, zatím to funguje a kupodivu nám klesly i měsíční náklady na domácnost. Slaninu jsem vyměnila za dietní šunku, kolem vajíček jenom útrpně procházím a naučila jsem se jíst dokonce tmavý celozrnný chléb a celozrnné pečivo. Do jídelníčku jsem zahrnula mléčné výrobky a snažím se občas i nějakou tu zeleninu. Ze snídaně, kterou jsem dříve opomíjela jsem si udělala hlavní jídlo dne. Je pravda, že mě pořádná snídaně dokáže zasytit a během dne už toho nesním tolik jako dřív. Nedržím žádnou drastickou dietu, jenom jsem vyřadila nevhodné potraviny a omezila jsem množství, jím třeba i pětkrát denně, ale jenom maličké porce. Hlídám si také pitný režim, omezila jsem cukr v čaji a do kafíčka si ho už nedávám vůbec.
První krok mám za sebou a zatím se držím. Nyní je potřeba začít se hýbat, do svého denního programu jsem zařadila i každodenní večerní procházky se psem. Každý večer alespoň hodinová procházka po venku. Nemyslím si, že by to stačilo, můj problém se týká všech partií. Potřebuji procvičit břišní svaly, hýžďové svaly a taky shodit přes boky, prostě všechny partie, které nás ženy tolik trápí. Nejlepší řešení by asi byla posilovna. To je však pro mě nemyslitelné, jelikož bydlím na malé vesnici, „kde dávají lišky dobrou noc“ a nekamarádím s autem i když řidičák vlastním téměř pět let. Je to pro mě velký problém, protože nejbližší fitness centrum je vzdáleno zhruba patnáct kilometrů a autobusové spojení je velice špatné. Navíc je manžel téměř celý den v práci a chodí domů až pozdě, neměl by mi kdo hlídat malou. Máme sice dvě babičky, ale obě jsou příliš moderní, než aby mohly hlídat vnouče. A za další si neumím představit mordovat svoje obtloustlé tělo mezi bandou svalovců, to ani náhodou.
Dostala jsem tedy nápad udělat si svou vlastní malou domácí posilovnu. Koupila jsem si jeden z řady strojů, které jsou dneska k sehnání a začala jsem cvičit. Ze začátku jsem cvičila každý den a zhruba po šesti týdnech se začaly dostavovat „první vlaštovky“, teďka cvičím tak třikrát v týdnu a zatím se mi daří pomaličku stále hubnout, doufám že mi to vydrží a brzy se na sebe budu zase ráda dívat v zrcadle, tak mi prosím držte palce.
V dnešní době, už není žádný problém zařídit si vlastní domácí posilovnu. Na trhu existuje množství cvičebních strojů, které je možné si koupit domů. Dají se pořídit za přijatelné ceny a některé se dají také dobře složit a schovat, pokud doma nemáte dostatek místa. Domácí posilovna je vhodná pro ty, kteří nemají dostatek času na chození do fitness center a také pro ty, kteří se z nějakého důvodu nechtějí předvádět při své sportovní činnosti před dalšími lidmi. Nevýhodou pak může být především nedostatek místa v domácnosti. Každý si musí sám rozhodnut jestli je pro něho tento způsob ten pravý či nikoli.
Výhody domácí posilovny:
Možné nevýhody domácí posilovny:
Posilovací stroje je možné zakoupit ve velkém cenovém rozpětí. Jejich cena je závislá také podle vybavení, které daný stroj nabízí. Existují již stroje s vysoce kvalitními počítači, které vám budou poskytovat informace o vašem srdečním tepu, který je velice důležitý pro správný účinek cvičení. Mohou vám také měřit spálené kalorie, rychlost, počet shybů za minutu atp. Cvičení má kromě účinku na snížení váhy a zformování postavy, také mnoho dalších pozitivních účinků na lidský organismus. Správný trénink má pozitivní vliv také na krevní tlak, optimální zátěž srdce a zvýšení kapacity plic.
Před nákupem vhodného posilovacího stroje je zapotřebí dobře si rozmyslet, co od něho vlastně očekáváme. Je zapotřebí mít také na paměti, že nic se nemá přehánět a je zapotřebí řídit se heslem:“všeho s mírou“. I přehnaným a nevhodným posilováním si můžeme ublížit a napáchat víc škody než-li užitku.
Nyní už nezbývá nic jiného než-li si vybrat ten správný stroj a začít trénovat. Mnoho žen, ale také mužů, kteří se rozhodnou snížit svoji váhu, odradí poměrně dlouhá doba, než-li se projeví účinky cvičení a proto s ním předčasně skončí, aniž by se dočkali vytouženého výsledku. Není proto dobré každý den kontrolovat váhu. To vás pouze znechutí a odradí, první čtyři lépe však prvních šest týdnů, kdy začnete s cvičením vůbec nechoďte na váhu. Až uplyne tato doba určitě to poznáte na svém oblečení a budete velice mile překvapeni. Není dobré příliš rychlé hubnutí, uvědomte si, že stejně rychle jako zhubnete tak stejně rychle také opět naberete. Daleko účinnější je pomalé zdravé hubnutí, které vám také déle vydrží. Všechno záleží pouze na vůli a skutečném důvodu proč se rozhodnete snížit svou váhu, ať už je to ze zdravotních důvodů nebo protože opět chcete vypadat dobře, důležité je dělat to kvůli sobě a ne protože vás k tomu někdo ať už přímo nebo nepřímo nutí, šanci uspět máte pouze pokud to budete dělat jenom a jenom pro sebe.
Pokud chcete začít s hubnutím do plavek, tak už máte nejvyšší čas. Nezapomeňte, že doba, kdy se odloží vrstvy oblečení se neúprosně blíží!
Článek vyšel: 09.03.2009 / Komentovat / Odkaz
26.07. Ať se děje cokoliv, vždycky jsme to my. Jádro našeho „Já“ zůstává neměnné, i když se ve vztahu vyvíjíme a měníme. Závisí na tom, koho jsme si zvolili za svůj protějšek, co jsme tím ztratili a získali, co jsme se díky němu o sobě naučili. Nejdramatičtější okamžiky vývoje našeho „Já“ se podle Sigmunda Freuda a řady jeho kolegů odehrávají v raném dětství, kdy jsme snáze ovlivnitelní a rychle se učíme. Člověka ale určitým způsobem formuje každé pouto, nejen to partnerské. K tomu, abychom sami sebe ve vztahu neztratili, bychom měli dobře vědět, kdy sami sebou jsme. Co tedy vlastně znamená „být sám sebou“?
26.03. Většina z nás pokládá radostí rozzářené dětské oči upřené na vytoužený dáreček za jeden z jejich nejkrásnějších projevů. Ale možná jste se leckdy také zhrozili nad tím, co je dnes vlastně pod oním "dětským přáním" prezentováno.
09.01. Japonská kinematografie u nás sice má své zaryté fanoušky, pro většinu středoevropské populace je však tajemná směs lyriky a dramatičnosti stále velkou neznámou. A právě proto se tento rok ve spolupráci Česko-japonské společnosti, the Japan Foundation a Velvyslanectví Japonska v ČR zrodil festival EIGASAI, z něhož se snad vyklube pravidelná každoroční prezentace nekomerční japonské filmové tvorby posledních let. Festival začíná slavnostním zahájením pro zvané hosty 10. ledna a potrvá až do středy 16. ledna. Veškeré projekce budou k vidění v pražském kině Lucerna.
Chcete se zúčastnit našich soutěží, odebírat novinky či diskutovat? Přihlaste se:
Pokud nejste členem našeho klubu, tak se zaregistrujte.