Tajuplné velryby v ohrožení

I po více než dvaceti letech, kdy vešlo v platnost moratorium na komerční lov všech druhů velryb, brázdí hluboké vody oceánů obrovské flotily s jediným cílem – přesně zacílit a vystřelit harpunu se smrtelnou výbušnou hlavicí do těla nádherného, několik desítek tun těžkého obra. Zvířená voda okolo lodí se zbarví doruda a novodobí velrybáři si můžou odškrtnout další úlovek. Poptávka po velrybím masu už několik let celosvětově klesá, počty zabitých plejtváků a jeho příbuzných naopak stoupají.

Tradiční lov velryb praktikovaly státy závislé především na štědrosti moří po dlouhá staletí. Nebezpečné výpravy na chatrných člunech s podomácku vyrobenými harpunami tvořily podstatnou součást rituálů, jež odrážely silné pouto těchto národů k přírodně a respekt k oceánu. Ulovená zvířata dokázali beze zbytku využít, cenili si hlavně velrybího tuku a kostic. Situace se začala měnit s nástupem průmyslové revoluce a vynálezem harpunového děla. Technika kráčela kupředu mílovými kroky a majestátně plovoucí giganti prudkému tempu přestávali stačit. Ve dvacátých letech 20. století se na hladinách objevily moderní flotily sestávající ze zpracovatelské lodi a několika loveckých člunů, které podstatně rozšířily možnosti velrybářů.

O životě velryb

Velryby nejsou ryby. Veškeří kytovci - kosticovci i ozubení - patří do třídy savců, mají plíce a rodí živá mláďata. Tito drobečkové měří několik metrů a díky vysoké výživové hodnotě mateřského mléka přibírají desítky kilogramů denně. Velrybí matky o své děťátko pečují zhruba jeden rok, během kterého ho bezpečně provedou obdivuhodně dlouhou cestou mezi letním a zimním domovem. Přesná místa se u jednotlivých druhů i jejich populací samozřejmě liší, v období zimy se ale vždy jedná o teplé oblasti vhodné k námluvám a množení. Tak plejtvákovec šedý si například oblíbil vody kolem Mexika, keporkakové naopak dávají přednost luxusní Havaji.
S nástupem jara se tito oddaní cestovatelé vydávají na tisícikilometrovou pouť za potravou, do studených končin Antarktidy, severního Pacifiku i Severního ledového oceánu. Zajímavé je, že během svého pobytu v subtropických oblastech nepřijímají velryby téměř žádnou potravu, žijí pouze z tukových zásob, s kterými si musí vystačit i při své cestě zpět. Jejich chování v období migrace i přesné trasy jsou pro vědce stále velkým tajemstvím, neboť velryby se toulají opravdu hluboko a ve velmi neklidných vodách.

Záhad kolem velryb je ale mnohem víc. Jednu z nich představují například slavné zpěvy keporkaků. Navzdory všeobecné představě o námluvních písních roztoužených samců se badatelé přiklánějí spíše k názoru, že se jedná o čistě pánskou komunikaci. Výzkumy totiž prokázaly, že samičky zůstávají k překvapivě rozmanitým tónům dosti lhostejné. V každém případě jsou ovšem tyto zpěvy ukázkou nejsložitějších a nejdelších hlasových projevů v živočišné říši. Stejně rozporuplné výklady panují kolem úchvatných velrybích skoků. Možná se tak zbavují parazitů, demonstrují svou sílu nebo si prostě jen dopřávají trochu vzrušení a radosti ze hry. Nikdo přesně neví. A podobně mlhavé dohady se točí i kolem jejich neodolatelného plácání ploutvemi.

Velryby, politika a IWC

Světově proslulá Mezinárodní velrybářská komise (IWC) byla založena roku 1946. Původních 16 členů ovšem tvořilo pouze jakýsi spolek náruživých lovců, jejichž poslání nemělo s ochranou velryb mnoho společného. Prudký obrat nastal v sedmdesátých letech, kdy na povrch vyplavala znepokojivá fakta o rychle se blížícím vyhubení téměř všech druhů velryb v důsledku komerčního lovu. Muselo se začít jednat, a to nejlépe okamžitě. Velkou zásluhu na popularizaci tohoto problému mělo známé ekologické hnutí Greenpeace, které si některými svými akcemi a radikálními postoji vysloužilo nálepku ekoteroristů, záměrně manipulujících veřejností. Ať už si o nich myslíte cokoliv, pravdou je, že v oblasti ochrany velryb odvedli pořádný kus obdivuhodné práce. Sami jste nejspíš v médiích měli možnost vidět obrázky jejich členů, jak v oceánech brání lovené velryby vlastními těly.

Roku 1982 vydala IWC celosvětový zákaz komerčního lovu velryb (platí od roku 1986), ten je ovšem některými státy neustále porušován. Japonsko, Island, Sovětský svaz, Norsko a Peru se okamžitě odvolaly, to však na rozhodnutí nic nezměnilo. V roce 1993 se proto Norsko rozhodlo zákaz ignorovat a zcela otevřeně komerční lov obnovilo. To Japonsko na to šlo oklikou. Využilo možnosti lovu pro vědecké účely a hned následující rok po vydání zákazu vyrazilo opět na otevřené moře. Že „vědecké účely“ tvoří pouhou zástěrku a naprostá většina masa slouží ke konzumaci, je veřejné tajemství. Odsuzovat proto celý japonský národ by ovšem svědčilo o poněkud omezeném vnímání... Drtivá většina mladých Japonců velrybí maso nikdy nejedla a spousta z nich se aktivně podílí na jejich záchraně (viz tento úžasný krátký animovaný příběh).

IWC má dnes 72 členů a stále probíhá nábor nových států, a to ze strany pro- i protivelrybářské skupiny. Loni se na zasedání Komise na ostrově Sv. Kryštof a Nevis poprvé od roku 1986 obrátily síly – japonská skupina získala nadpoloviční většinu hlasů. Ke zvrácení moratoria by byly sice zapotřebí celé tři čtvrtiny, i tak ovšem výsledky zasedání vyvolaly bouřlivé ohlasy po celém světě. O motivaci chudých států toužících po finančních dotacích jako je Kambodža nebo Guatemala, které hlasovaly ve prospěch Japonska, není pochyb. Na druhou stranu, skupina odpůrců komerčního rybolovu v čele s USA, Velkou Británií a Francií se také úspěšně rozrůstá. Česká republika vstoupila do IWC roku 2005 a zatím dala vždy jednoznačně najevo svůj nesouhlas s možným obnovením lovu.
Dosud poslední zasedání se konalo letos v létě v Anchorage na Aljašce, kde už Japonsko opět patřilo k menšině. Můžeme jen odhadovat, jak dopadnou výsledky v příštím roce v chilském Santiagu.

Nebezpečí a ochrana

Norsko i Japonsko argumentují zkostnatělým systémem IWC a neochotou povolaných osob přehodnotit výsledky moderních vědeckých výzkumů. Velrybí populace se od oněch temných 70. let možná zvýšily, vyhráno ale ještě pořád nemáme. Vzhledem k nepřesnosti měření a velice pomalému rozmnožování velryb by bylo obnovení komerčního lovu více než rizikové. Právě naopak, je třeba se zasadit o jejich důslednější ochranu. Národní mořské rezervace a Chráněné oblasti pro velryby vznikají už řadu let, mezi největší patří pásmo kolem Antarktidy (založené roku 1994) a v Indickém oceánu (r. 1979). Jejich hranice jsou ale stále narušovány loveckými flotilami. Kromě toho trpí velryby znečištěným životním prostředím, nadměrným rybolovem a sonary, které narušují jejich schopnost orientace a komunikace.
Zajímavou myšlenku přinesla v posledních letech ekoturistika a takzvané „whalewatching“ – pozorování velryb. V opatrně regulované formě by mohlo představovat ekonomicky výhodnou alternativu k velrybaření, přínosnou pro všechny strany.

Na závěr pro vás máme několik tipů, kde můžete získat více informací o těchto obdivuhodných mořských tvorech:
www.oceans.greenpeace.org - české stránky Greenpeace s infem o velrybách
www.seaplanet.web2u.cz - povedené české stránky zaměřené na moře a oceány
www.iwcoffice.org - oficiální stránky IWC
www.whaletrust.org - nezisková organizace zabývající se výzkumem a ochranou velryb
www.seashepherd.org - organizace zaměřená na ochranu mořských savců, proslavená střety s velrybářskými flotilami

Udělej radost hračkou - prima dárkem k svátku či narozeninám: