Do Aun Schan Su Ťij
Krutý vývoj posledních událostí v Barmě, nenápadné asijské zemi mezi Indií, Čínou a Thajskem, donutil i donedávna laxní zahraniční politiky zaujmout vůči vládnoucí vojenské juntě rozhodné stanovisko. To, co několik desetiletí bublalo pod povrchem, skryté očím západních turistů, vyústilo v šokující střelbu a nezákonné zatýkání pokojných demonstrantů a vážených buddhistů. Když je řeč o Barmě, nelze nezmínit jednu z nejodvážnějších političek na světě, slavnou Do Aun Schan Su Ťij – ženu, která za posledních 18 let strávila celých dvanáct v přísném domácím vězení.
Neviděla dospívat své dva syny, nedržela za ruku manžela umírajícího na rakovinu. Přesto stále věří v lepší zítřky, v rovnoprávnost a svobodu pro celou Barmu. Su Ťij se narodila 19. 6. 1945 v Rangúnu, v rodině generála Aun Schana, významného bojovníka za barmskou nezávislost. Ve věku pouhých dvou let o svého otce přišla, byl zavražděn šest měsíců před definitivním osamostatněním své milované země. V roce 1960 odjela Su Ťij do Indie, kde byla její matka jmenována barmskou velvyslankyní. Po ukončení střední školy se mladá slečna rozhodla pokračovat ve studiu v anglickém Oxfordu. Věnovala se filosofii, politologii a ekonomii. Její další kroky vedly do Japonska a dále do Bhútánu, kde se seznámila se svým budoucím manželem, britským tibetologem Michaelem Arisem. Společně se vrátili do Anglie, aby tam vychovávali syny Alexandera a Kima.
Rodinnou idylku těžce narušila zpráva o matčině nemoci roku 1988, která byla počátkem zásadního převratu v životě Su Ťij. Vrátila se do Barmy právě v době, kdy ulice ovládly davy rozhořčených studentů a mnichů požadujících demokratické reformy. Odhodlaná bojovnice se vrhla do organizování protestů, postavila se do čela povstání proti diktátoru Nei Winovi a spolupodílela se na založení Národní ligy pro demokracii (NLD). Povstání ale krvavě potlačila armáda, zmocnila se vlády a Su Ťij uvrhla roku 1989 do domácího vězení. O rok později se sice konaly volby, ve kterých NLD s převahou vyhrála, výsledky ovšem byly anulovány. V roce 1991 získala buddhistická zastánkyně nenásilného odporu Nobelovu cenu míru.
O čtyři roky později byla z vězení propuštěna. V té době daleko od ní umíral její manžel a Su Ťij věděla, že kdyby opustila území Barmy, už by se nikdy nesměla vrátit. Rozhodla se proto zůstat. Od roku 2000 žije v domácím vězení s přestávkou jednoho roku až dosud. Zpočátku musela žít docela sama, dnes už smí přijímat návštěvy svých stranických kolegů a diplomatů. Hraje na piano, věnuje se meditaci, studiu a zdokonalování jazykových znalostí, především japonštiny a francouzštiny. Nezdolná víra ve vítězství dobra a spravedlnosti je jí v životě obrovskou oporou, doufejme, že se sny této obdivuhodné ženy jednou stanou realitou a Barma se dočká skutečné demokracie.
Více informací o historii Barmy a současném dění najdete na stránkách www.burma-center.org , svou podporu můžete aktivně vyjádřit také na webu www.amnesty.cz.
