Kurz negativního myšlení

Komedie o vozíčkářích v norském podání, která si na karlovarském MFF vysloužila 2.místo v divácké anketě. Máte-li pocit, že toto spojení zavání bezcitným výsměchem, jste na velkém omylu. Ano, humor režiséra Barda Breiena je černější než noc a možná chvilku potrvá, než bez výčitek svědomí propuknete v nezadržitelný smích (odmalička je nám přece vtloukáno do hlavy, že na určitá témata se nežertuje). Ve hře je ale také režisérova schopnost dokonalého vcítění a odvaha zobrazit nepřikrášlenou realitu. Sečteno a podtrženo – originální film, který vás rozhodně nenechá chladnými.

Pětatřicetiletý Geirr (Fridtjov Saheim) měl před dvěma lety těžkou nehodu a od té doby se snaží přijmout svou novou identitu impotentního vozíčkáře. Zatemněná místnost, alkohol, marihuana a zbraň, která se mu občas objeví v rukou, ovšem naznačují, že cesta ke smíření je velmi trnitá. V zoufalé touze zachránit manželství pozve Geirrova žena Ingvild (Kirsti Eline Torhang) psycholožku Tori (Kjersti Holmen) a její skupinu tělesně postižených. I přes Geirrův radikální nesouhlas – použití hasičáku považuji za dostatečně výmluvné gesto – se tito „sluníčkoví lidé“ v jejich domě usídlí s jasnou vidinou konkrétního cílu: proměnit zahořklého Geirra v pozitivně naladěnou bytost.

Takzvané pozitivní myšlení je fenomén 21. století, který k nám vtrhl jako velká voda, plní stránky společenských magazínů a poličky v knihkupectví. Na první pohled dokonale fungující terapie, která nám pomůže překonat jakoukoliv ztrátu, bolest i selhání. Usmívejte se a soustřeďte se jen na pozitivní stránky života, všechno bude mnohem snazší. Má to ale jeden háček – život má v sobě už z principu zakořeněné oba protipóly, radost i smutek, výhru i hlubokou propast prohry. Vědomé potlačení jakýchkoliv negativních emocí může znamenat překvapivě rychlou cestu do pekel (a nic na tom nemění ani „fujtajbl pytlík“, po anglicku s rozkošným názvem „shitbag“).

A tak se Geirr rozhodne vynuceného sezení zúčastnit, ovšem ne tak docela podle představ paní psycholožky. Za pomoci pár dobře mířených ran a odzbrojující upřímnosti převezme velení a sešlost se mění v bujarý večírek oscilující mezi extatickým nadšením a tíživou beznadějí. Postupně padají dolů masky falešných úsměvů a cílevědomě budované přetvářky, všichni si sáhnou doslova až na samé dno, aby se z něj mohli zase odrazit a stanout tváří v tvář realitě.

Rukopis Barda Breiena coby skandinávského režiséra je ve filmu rozhodně znát – ruční kamera, omezené prostředí (celý děj se odehrává během jediného dne a noci v domě Geirra a Ingvild), psychologický základ a hlavně velmi specifický humor, který vás prostě položí na lopatky. Nezapomenutelný je výkon Pera Schaaninga v roli smolaře Asbjorna, obdiv si ale zaslouží kompletně celý herecký tým. Názory a reakce diváků na tuhle filmovou lahůdku se jistě budou v mnohém lišit, sama za sebe nicméně vřele doporučuji.

Udělej radost hračkou - prima dárkem k svátku či narozeninám:

Článek vyšel: 20.11.2007 / Odkaz

Pošli článek e-mailem!

Zpět

Ano 32 %

Ne 55 %

Nevím 14 %