Martin na bílém koni
Každoročně očekáváme, že 11. listopadu přijede Martin na bílém koni. Tento den je oblíben především mezi dětmi, které radostně očekávají první sněhové vločky. Letos si sníh sice trošičku pospíšil, ale jak rychle napadl stejně rychle i zmizel. Uvidíme jestli napadne i na svátek svatého Martina, který je u nás všeobecně vnímán jako začátek zimy. Kdo byl vlastně svatý Martin, proč přijíždí na bílém koni a co na tento svátek připravovaly české hospodyně už od pradávna? Na to se vám pokusíme odpovědět v následujícím článku.
Svatý Martin
Svatý Martin patří mezi nejznámější svaté. Původně byl římský voják a proslul svým lidským přístupem k obyvatelům dobývaných území. Legenda praví, že jedné chladné noci uviděl Martin (tehdy ještě jako voják) nahého promrzlého žebráka, neváhal a rozetnul svůj vojenský plášť na dvě poloviny, z nichž jednu daroval žebrákovi. Další noc se mu zjevil Ježíš Kristus oblečen do poloviny jeho pláště. Martin chtěl už tehdy odejít z vojska, nechat se pokřtít a věnovat se víře, to mu však nebylo dovoleno. Jednoho dne se odmítl zúčastnit bitvy, byl prohlášen za zrádce a musel jít proti nepříteli jenom s křížem. Nakonec k boji vůbec nedošlo a nepřítel dokonce přišel s návrhem na mír.
Zanedlouho poté odešel Martin z legie, nechal se pokřtít a začal církevní studium. Po nějaké době byl jmenován biskupem. Biskupskou hodnost však nechtěl zprvu vůbec přijmout, dokonce se schoval před posly do husince. Husy ho však kejháním prozradily a tak se Martin stal biskupem (odtud zřejmě pochází tradice Martinských hus). Založil patrně nejstarší klášter v západní Evropě v Liguge.
Svatý Martin je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Nejčastěji je zobrazován na koni s polovinou pláště a žebrákem.
Jméno Martin je odvozeno od jména římského boha války Marta, volně ho můžeme přeložit jako bojovný válečník, Martovi zasvěcený, Martovi oddaný, Martovi náležející. V České republice dlouhodobě patří mezi nejoblíbenější mužská jména.
Naši předkové v dávných dobách věnovali počasí velkou pozornost. To jaké bude počasí mělo podstatný vliv na úrodu a tudíž i na jejich život. Po čase vypozorovali různé skutečnosti, díky kterým se dalo předpokládat jaké rozmary si počasí vymyslí, přiřadili k různým datům lehce zapamatovatelné říkanky (pranostiky). Pranostiky se nedají vnímat jenom jako holé fráze, na mnoho z nich se můžeme spolehnout i v dnešní moderní době. Právě na den, kdy se slaví svátek svatého Martina, nejčastěji přišly první sněhové vločky.
Pranostiky, které se vztahují k svátku sv. Martina
-
na svatého Martina zima chod svůj začíná
-
na svatého Martina bývá dobrá peřina
-
na svatého Martina kouřívá se z komína
-
nepřijde-li sníh na Vše svaté v noci, přijde o svatém Martině se vší mocí
-
Martin a Kateřina na blátě – vánoce na ledě
-
o Martině po ledu – o vánocích po blátě
-
Martin-li se mlhami odívá, mírná zima obyčejně bývá
-
zůstane-li listí až do Martina na stromech, čeká se dlouhá a tuhá zima
V České republice se svátek sv. Martina slaví 11. listopadu a je vnímán jako počátek zimy, často poprvé sněží a proto se říká, že přijíždí Martin na bílém koni.
Je to také den, kdy se ochutnává první Svatomartinské víno a je tedy i svátkem všech vinařů. V tento den se uvádí na trh nový ročník (první víno z podzimní sklizně). Tato tradice, ale není novinkou posledních let, jak by se mohlo zprvu zdát. S vítáním nového vína se začalo už na dvoře císaře Josefa II. V této době končila vinařům, kteří pracovali u movitých sedláků služba, pokračování této služby se dojednávalo většinou právě při skleničce tohoto prvního vína.
Další zvyk, který se pojí k tomuto dni je pečení Martinských rohlíků a Martinských podkov. Kolem svátku svatého Martina čeledíni opouštěli dosavadní službu a rozhodovalo se jestli se jim služba prodlouží nebo ne. Když se neprodloužila odcházeli si hledat novou a na cestu dostávali toto pečivo, jak se říkalo „na přilepšenou“.
Nesmíme zapomenout ani na tradiční Martinskou husičku, ta se připravuje jak klasickým způsobem s houskovým nebo bramborovým knedlíkem a dušeným bílým nebo červeným zelím. Husu, ale můžeme také péct s jablky a podlévat ji vínem nebo ji můžeme připravit i na jiné poněkud exotičtější způsoby jako např. s povidlovou omáčkou a vlašskými ořechy, s mandlovou nádivkou, s restovanými jatýrky atd., fantazii se v tomto případě meze nekladou.
Toto období je spjato s časem nezřízeného hodování a bujarého veselí. V minulosti to byla doba, kdy skončily práce na poli, sklizeň byla v bezpečí pod střechou a na dveře již pomalu ťukal Advent, jinými slovy předvánoční půst. Tento zvyk spojený s konzumací dobrého jídla a popíjení mladého vína přetrval až do dnešních dní a stále se těší velké oblibě. Je to bezvadná příležitost k setkání s přáteli a rodinou za asistence chutného jídla a pití.
