Mateřství nebo kariéra?

Řada dnešních žen si tuto otázku nepochybně dříve či později položí. Biologicky jsme naprogramovány k mateřství, ale mnohé z nás zároveň chtějí co nejvíce omezit nepřítomnost v práci a nevzdávat se kariéry. Co mateřstvím ztrácíme a co naopak získáváme?

V dětech překonáváme svůj osobní čas, jsme naplňováni už jen tím, že děti máme, žijeme s nimi a hluboce prožíváme všechny jejich pokroky i nezdary. Dítě přináší rodičům poznatky a zkušenosti, které jinak získat nemohou – i kdyby přečetli všechny příručky o rodičovství. Tím, že se o děti staráme, nabýváme určité "životní moudrosti" (hlavně generace prarodičů).
I zcela neobyčejné partnerské soužití dvou lidí se příchodem miminka mění na jednotku mnohem vyšší – rodinu. Zralí a empatičtí rodiče, kteří v období partnerské krize dítě neberou jako přetahovací lano, ale spíše jako prvek, který je stmeluje, mohou po vypití hořkého kalichu znovu zažít sílu tolerantní lásky a radost z pevnosti rodinné základny, což pro někoho může znamenat opravdové životní štěstí.

Na druhé straně nám dítě přechodně "bere svobodu". Zpočátku se nemůžeme vyspat, jak plánujeme, mnohdy dokonce ani dojít na záchod, jak potřebujeme. Taková skutečnost klade nároky na vyspělost rodičů. Výlet se známými už asi nebude tak bujarý jako dříve.

Kariéra se příchodem miminka z biologických důvodů musí nutně pozastavit minimálně na dva měsíce. Je potřeba se osobně seznámit s novou životní rolí matky, svým malým miminkem a zrehabilitovat po porodu. V období šestinedělí žena velmi intenzivně prožívá různé pocity – chvíli šťastné, jindy je mžikem na prahu zhroucení... Poté se rytmus miminka začíná stabilizovat, ale ještě stále není úplně předvídatelný. Matky, které se živí jako OSVČ, pracují převážně doma a jsou paní svého času, mohou začít se svojí výdělečnou činností prakticky hned – jakmile se na to cítí.

Většinou se můžeme spolehnout na nějaký stálejší biorytmus dítěte až kolem šestého měsíce, ale i nadále přicházejí menší změny. Také se posiluje naše jistota v mateřské roli.
Tak jako ženám otevřela společnost dveře k pracovní seberealizaci, otevřela je i tatínkům – ke svým vlastním dětem - možností vystřídat se na rodičovské dovolené. Bylo prokázáno, že také muži mají své "rodičovské instinkty" a o své dítě se dokáží velmi dobře postarat.

Podle psychologů se do šestnáctého až osmnáctého měsíce věku dítěte vytváří jisté anebo nejisté připoutání k rodičovské osobě, od čehož se odvíjí uspokojení jeho základní psychické potřeby bezpečí. Proto je pro jeho bezproblémový vývoj ideální, když se o něj v tomto období stará některý z rodičů. To bylo po celá staletí výhradní doménou žen (a je to v nás nepochybně zakódováno). Není tedy divu, že nám občas ukápne slza, když se loučíme se svým drobečkem při odchodu do práce.

Možná máme dokonce výčitky svědomí, že se miminku dostatečně nevěnujeme. Můžeme být ale klidné, protože víc než na kvantitě záleží především na kvalitě našeho vztahu k miminku. Podívejme se na příklady matek ve Francii, Anglii. Tam je standardní, že v rodině mají chůvu či au-pair už od velmi útlého věku dítěte. Což určitě přispívá k pracovní seberealizaci žen-matek. Nakolik je to ovšem přínosem pro celkovou spokojenost rodiny, není tak jednoznačné určit. Možná rozsáhlejší psycho-sociální studie by nám napověděla.

Dobrým rodičem můžeme být totiž jen tehdy, jsou-li i naše potřeby naplněné. Pokud se proti svému přesvědčení vzdáme kariéry na delší dobu, nebudeme doma se svým drobečkem úplně v pohodě. Tato nespokojenost se zpětně může promítnout i do vztahu k dítěti. Matka si to možná také uvědomí a trpí pocitem, že selhává...začarovaný kruh se uzavírá...

Nikdy není pozdě pokusit se najít pro nás to pravé východisko. Je to úkol sice nelehký, ale mnohé příklady úspěšných žen nám mohou být inspirací. Takže, mateřství nebo kariéra? Můžeme mít oboje!

Udělej radost hračkou - prima dárkem k svátku či narozeninám:

Článek vyšel: 03.06.2007 / Odkaz

Pošli článek e-mailem!

Zpět

Ano 32 %

Ne 55 %

Nevím 14 %