Řekni mi pohádku

Není nic nového na tom, že děti milují pohádky. Zejména v předškolním věku jsou jimi mnohdy doslova pohlceny a ani nevnímají, co se děje okolo. Proč jsou pohádky pro malé děti tak fascinující?

Děti, které už prošly obdobím vzdoru, jejichž "já" se diferencovalo od okolního světa a došly tak k určitému sebeuvědomění, si toto své "já" mohou vyzkoušet i v jiných rolích - krásné princezny, nezbedného broučka a podobně. Jejich magické myšlení, nejasné hranice mezi fantazií a realitou jim umožní velmi intenzivní prožitek. Snáze tak dospějí k určitému poučení a s tím někdy ruku v ruce dokonce i větší poslušnosti.

Pohádky vedou děti k dobrému, propagují vytrvalost a statečnost. Když něco obětujeme pro druhé, příjemně se nám to vrátí a dobrý skutek je odměněn. Takové pohádkové principy posilují v dětech tzv. prosociální vlastnosti. Povahy jednotlivých postav jsou vykresleny velmi plasticky a jednoduše, dítě tak lehce poznává, kdo je hodný a kdo zlý. Špatné skutky jsou po zásluze tvrdě potrestány. S tím nemívají děti žádný problém, citové vztahy vnímají jako přímočaré, jasné, přehledné. Láska se svými vrcholy a hloubkami je nyní moc nezajímá a nemá cenu jim ji v rámci jakési osvěty vnucovat.

K pohádkám patří také kouzla, tajemno, nebezpečí a strach. Děti tyto úzkostné pohádkové děje však prožívají v situaci dokonalého bezpečí, nejlépe u rodičů či prarodičů na klíně. Některému bázlivějšímu dítěti může pomoci k překonání strachu ještě třeba pevnější objetí. Právě tento aspekt – prožívání úzkosti a strachu při současném vnějším zajištění – posiluje psychickou odolnost dítěte a podporuje zdravý vývoj jeho osobnosti. Dítě se vlastně "učí bát".

Nejen pohádky, ale i vyprávění příběhů, které jsme sami prožili jako malí, děti velice přitahuje. Pokud jsme upřímní, nestydíme se za své chyby, nepředvádíme se dětem jako vzor všech ctností a ani je jinak nebalamutíme, mnohdy se takového povídání dožadují znovu a znovu. Nechtějí zrovna něco nového, ale právě to staré známé. Takovým vypravováním se stavíme s dětmi na stejnou úroveň a ony mohou s námi prožívat naše dětské lumpárny, bolístka, úrazy, lítosti a radosti. Jsou to překrásné chvilky vzájemného sblížení a nejvhodnější doba pro předání některých životních moudrostí, které našim ratolestem mohou pomoci lépe se orientovat v jejich dětském světě a mezi svými vrstevníky.

Předčítání pohádek dětem před spaním může být jako součást večerního rituálu zdrojem jistoty a bezpečí. V klidu, pohodě a atmosféře hluboké intimity se uvolní i děti se syndromem hyperaktivity. Zároveň čtení přispívá k vytváření žádoucích návyků a norem chování, také obohacuje slovní zásobu. Je velmi pravděpodobné, že dítě se bude zajímat o čtení, až začne chodit do školy a jednou zřejmě bude předčítat i svým dětem.

Udělej radost hračkou - prima dárkem k svátku či narozeninám:

Článek vyšel: 14.05.2007 / Odkaz

Pošli článek e-mailem!

Zpět

Ano 32 %

Ne 55 %

Nevím 14 %