Komentář ke článku

Aerobik

Jako malá jsem „nevěděla co roupama“ a tak jsem se přihlásila do kurzů aerobiku . Jelikož mě poskakování, kroutění a celkové cvičení moc nebavilo, po pár lekcích jsem si hledala spoustu výmluv, jen abych na další hodiny nemusela. Rodiče se nademnou nakonec slitovali a já svou (ne)zdárnou aerobikovou kariéru zabalila hned v prvních fázích. O to víc jsem toho po čase litovala. Proto jsem se aerobiku začala znovu věnovat a jelikož nejsem vůbec sportovní typ přepískla jsem cvičení hned na startu. Vyzbrojila jsem se cvičebním úborem, lahví s vodou a už jsem klusala do haly. Holky, které byly na hodině přede mnou odcházely zničené, nohama sotva pletly. V duchu jsem se pousmála nad tím jak můžou být z obyčejného skákání tak schvácené , vždyť normální člověk musí vydržet být hodinku v pohybu. O, jak jsem se mýlila. Po půlhodině poskakování jsem hodinu vzdala. Do šatny jsem se nemohla skoro ani doplazit a druhý den jsem se nebyla schopná postavit . Tak takhle dopadla moje první zkušenost (po dlouhé době) s aerobikem. Proto si přečtěte následující řádečky, abyste nedopadly stejně jako já:)