Skutečná tvář PVC

Žijeme v plastové době. Naše batolata cumlají umělohmotné kostičky, jídlo je nám úhledně a hygienicky baleno do plastových obalů, doma o plast doslova zakopáváme. Proč ne... je to lehký, pevný a ekonomicky výhodný materiál. Doba jde kupředu, ze stromů už jsme dávno slezli dolů na zem. Výčitky svědomí ohledně zamořené přírody hravě přebije argument poctivého recyklování. Málokdo z nás si ovšem uvědomuje, že to není jen příroda, kdo záplavou plastů trpí – ubližujeme především sami sobě.

Až si příště budete v obchodě vybírat pomazánku v kelímku, majolku nebo třeba kuřecí stehna, zkuste kromě samotného složení potravin omrknout taky původ obalu. Pokud ve známém recyklačním trojúhelníku zahlédnete číslo 3, uděláte nejlíp, když se poohlédnete po něčem jiném. Trojka totiž zastupuje zkratku PVC neboli polyvinylchlorid, druhý nejpoužívanější plast na světě, značně rizikový pro lidské zdraví i životní prostředí (pro úplnost dodávám i další značení: 1 = PET, 2 nebo 4 = polyetylén, 5 = polypropylén, 6 = polystyren). PVC najdeme především ve stavebnictví, automobilovém průmyslu a elektrotechnice, mnohem závažnější je ale jeho používání při výrobě obalů, dětských výrobků a zdravotnických pomůcek. Nejen výroba, ale i samotná spotřeba a likvidace PVC je spojena s uvolňováním vysoce škodlivých látek, které narušují hormonální systém člověka, poškozují plíce, játra i ledviny a podílí se na vzniku rakoviny.

Proč je PVC nebezpečné

Polyvinylchlorid je jediný termoplast, jehož výroba je založená na bázi chloru. Chlor je sám o sobě velmi toxická látka, která leptá sliznice a dráždí dýchací cesty, při haváriích v chemičkách nadělá samozřejmě spoustu škody v okolí. Aby toho nebylo málo, jako vedlejší produkty při výrobě PVC vznikají nebezpečné chlororganické sloučeniny, mezi které patří i tolik diskutované dioxiny. U lidí způsobují poruchy imunitního, hormonálního a reprodukčního systému.

Aby se PVC chovalo přesně tak, jak potřebujeme, přidávají se do něj stovky dalších látek – ve finále tak tvoří 40 – 70 % produktu. Čistý polyvinylchlorid je značně nestálý vůči teplu a světlu, proto se používají tzv. stabilizátory, což často znamená zátěž těžkými kovy typu kadmium nebo olovo. Další přísadou jsou nechvalně známé ftaláty, které v PVC hrají úlohu změkčovadel. Právě díky nim se tento plast stává tak pružný, což podstatně rozšiřuje možnosti jeho využití. Nejčastěji se můžete setkat s ftalátem DEHP (di-2-ethylhexyl ftalát), jehož účinky na lidské zdraví se pečlivě zkoumají. Už teď ale můžeme říci, že pravděpodobně způsobuje řídnutí spermatu, zakrnění penisu, poruchy vaječníku, rakovinu varlat a má také negativní účinky na játra a ledviny.

Skrytá hrozba

Potíž je v tom, že tyto přísady nejsou v PVC pevně vázány a během celé doby používání se z výrobků uvolňují do okolí. Do těla se nám dostávají ze vzduchu, z vody, z potravin nebo přímým kontaktem s některými zdravotnickými pomůckami. Například změkčovadlo DEHA (di-ethylhexyl adipát) používaný při výrobě PVC obalů velmi dobře přechází do tučných potravin a riziko kontaminace se ještě znásobuje při vyšších teplotách. U dětského zboží sice platí zákaz používání šesti nejvíce problematických ftalátů (mimo jiné i DEHP), ale ani jejich náhrady ještě nejsou dostatečně prozkoumány. Pokud tedy chcete svou ratolest účinně chránit, všímejte si značení na hračkách a pokuste se vyhnout všemu, co jen trochu zavání PVC. Problematické je také rozšířené používání tohoto plastu ve zdravotnictví – dýchací trubičky, katetry nebo inhalační masky vám sice můžou pomoci zachránit život, současně do vás ale bohužel napumpují nezanedbatelnou dávku jedů. Snad nejvíce jsou těmto škodlivým účinkům vystavená slabá miminka v inkubátorech.

Naděje do budoucna?

Problémy s PVC ovšem nekončí ani u jeho likvidace. Pokud si myslíte, že recyklace problém těchto plastů vyřeší, musím vás bohužel zklamat. Každý výrobce do něj totiž přidává jiná aditiva, která negativně ovlivňují vlastnosti jiných plastů. Žádnou výhrou samozřejmě není ani skládkování nebo spalování. Ve skládkách se dále uvolňují ftaláty a těžké kovy, při hoření již zmiňované dioxiny a chlorovodík. Nejúčinnějším řešením by bylo nahrazení PVC jinými materiály... a vězte, že nějaké alternativy se určitě najdou. Jak jistě tušíte, není plast jako plast a kompletně brojit proti všemu syntetickému je nesmysl. Plasty, které neobsahují chlor a takové množství škodlivých přísad, nám poslouží daleko lépe. V některých případech by se PVC jistě dalo nahradit i přírodními materiály, v poslední době se začíná mluvit také o bioplastech. Nebude to zrovna nejlevnější záležitost, ale naše zdraví a čistější příroda za ty peníze rozhodně stojí.

Pokud vás problematika PVC zaujala, více informací se dozvíte na webových stránkách organizace Arnika - www.pvc.arnika.org. Na stejném místě si také můžete přečíst o kampani „Nehrajme si s PVC“.

Udělej radost hračkou - prima dárkem k svátku či narozeninám: